V prostorách divadelního klubu hraje činohra NDM představení  Moskva → Petušky.

Venedikt Jerofejev (1938-1990)
Moskva → Petušky
Bible všech alkoholiků
Nevím, jak se Venediktu Jerofejevovi podařilo překročit padesátku a netuším, jak se mu podařilo vytvořit poměrně obsáhlé dílo (kromě „Petušek“ další romány, poémy, divadelní hry, básně  a eseje). Pokud by totiž normální člověk vypil jen polovinu toho, co jeho autobiografický hrdina „poémy“  Moskva → Petušky, umřel by ve třiceti a nenapsal nic – ani tuhle poému... Ale  Venedikt tak úplně normálním smrtelníkem nebyl: i jeho nejbližší ho označovali za profesionálního alkoholika. Přesto dokázal psát jiskřivě, napohled lehce, zasvěceně, s bravurou a vtipem. Jak už tušíte, či víte jistě, hlavní roli v tomto díle si pro sebe uzurpoval alkohol: obrovská kvanta alkoholu, především vodky, vína, piva a v neposlední řadě také množství koktailů velmi pestrého složení (nechybí v nich například nejrůznější parfémy, lepidla či prostředky na hubení lezoucího hmyzu). Příběh samotný je zcela prostý: Venedikt Jerofejev se probudí brzy ráno po propité noci na schodech neznámého moskevského činžáku a v kocovině vesmírných parametrů se rozhodne, že navštíví svou lásku v Petuškách, městečku, vzdáleném asi sto dvacet kilometrů, tedy pár hodin osobním vlakem. Vyčká do otevření obchodů, nakoupí rozličné předměty, nutné k přežití (nebo nepřežití?) oné cesty, naplní jimi kufírek, který stále nosí u sebe a vyrazí na nádraží. Dojede? Nedojede? Neprozradíme. Naopak vyzradíme, že obsah kufírku je cestou v plné permanenci a náhodní spolucestující se také vydatně zásobili, takže řeči se vedou, vodka teče… Přihodí se mnoho bizarních, komických i tragikomických událostí, vyprávěné historky jsou stále neuvěřitelnější a vše spěje k dramatickému vyvrcholení.
„Bible ruských alkoholiků“, tak bývá tato poéma často a právem nazývána. A protože alkoholici celého světa jsou bratři, neboť je pojí pouto nejsilnější, dovolili jsme si opatřit hře podtitul „Bible všech alkoholiků“.
Klub v podkroví Divadla Jiřího Myrona svým tvarem připomíná vagón, hrát tedy budeme právě tam. A nejen kvůli jeho tvaru: i zde je možno opatřit si rozličné předměty, nutné k přežití (nebo nepřežití?) tohoto představení.
Tíha dramatizace a režie kongeniálního a procítěného překladu Leoše Suchařípy by měla spočívat především na bedrech Tomáše Jirmana a Marka Pivovara, ale počítáme s podstatným autorským vkladem všech zúčastněných; role „Venečky“ Jerofejeva se zhostí Tomáš Jirman a do tenat alkoholu spolu s ním upadnou: Lada Bělašková, Renáta Klemensová, Jan Fišar, Petr Houska a „hrající režisér“ Janusz Klimsza (tedy jakýsi protipól „režírujícího herce T. J.). Útulné klubové prostředí ještě více zútulní David Bazika, který postavy hry také oblékne.

Marek Pivovar

Klub je přístupný 30 minut před začátkem představení. K dispozici divákům je bar. Ten je během představení uzavřen.

Hraje se bez pauzy.

Po představení je možno čas nutný k úpravě klubu strávit v kuřáckém salonku. Bar se otevírá již během děkovačky.